Koncepce mládeže Tatran Třemošná
Základní body herních konceptů U9, U11, U13 +U15
Principiálně nechat ve všech kategoriích děti hrát delší dobu, nestřídat je po 3-4 minutách, kdy naspídovaní vletí do hřiště a minutu jančí. Koučovat více ty které má trenér u sebe než ty na hřišti, ale neznamená to, že by na hřiště nešli žádná doporučení. Často jde o to probouzet děti z pozice diváka do aktivní hry, ale ne tlakem „ makej nebo Tě vymetu“ J
To, že to chceme vidět ve hře, znamená, že se tomu již delší dobu (znamená třeba i rok či dva) věnujeme v tréninku = plánování rozvoje.
Jsou to body ve hře a samozřejmě jsou spojené s tím, co děti zvládnou všeobecně - obratnostně, silově a běžecky. Jestli neumí couvat se snížením těžištěm, těžko budou vycouvávat soupeře s míčem a čekat na chybný dotek.
U9
- Práce s prostorem (neshlukování se) tak že navnímají nabíhání do volného místa
- Klička a změna směru běhu s míčem
- Cílená střela dominantní nohou
- Přihrávka většinově spíše na hráče, nebát se přihrát slabší nohou
- Převzetí míče do volného místa, silnější nohou do pohybu, slabší noze se nevyhýbat.
- Bránění - Konstruktivní odebrání míče a tedy i hra tělem - ramenem
- Přepínání – snaha získat míč a jít spíše k míči (budoucí presing) po zisku co nejrychleji se nabídnout pohybem od hráče s míčem, nikoliv do zákrytu a jenom dopředu
- Hra brankáře, zatím spíše o střídání hráčů v brance. Nezůstávat stát v brance, snaha o rozehru předním i zadním. Nohou i rukou.
- Doporučené rozestavení 2:2 (výchova stoperů ) , zkoušet i 1:2:1 ( výchova krajních obránců – při ztrátě míče 3:1)
U11
- Přibude středopolař – nejnáročnější na kontrolu prostoru kolem sebe. Všichni nabíhání do prostoru a za obranu na průnikové přihrávky. Zejména při kopu od branky, vzájemné výměny míst ( útočník-útočník, obránce-útočník…..) se stálým sledováním míče a chtění ho.
- Více způsobu kliček a jejich efektivita v prostoru = nevracet se kličkou k obehranému protihráči a lepší rozlišení toho zda přihrát, narazit si, či dál vést míč. Snaha o vedení míče spojené s krytím míče – použití paží a vzdálenější nohy
- Střela z prvního doteku, ale ne zbrkle v momentech, kdy má čas na první přípravný dotek, Nevyhýbat se střele „slabší“ nohou stálým připravováním na svou „lepší“.
- Evidentní přihrej a běž-narážečka ve dvojici hlavně při situaci 2:1, 2:2 , přihrávka do prostoru a do běhu hráči. Přibude průniková přihrávka mezi protihráče, zejména při nabíhání za obranu.
- Převzetí míče v pohybu a do pohybu s uměním vzít si míč do volna a nezpomalit (zejména dominantní nohou) dovednost si vzít míč i výrazně do strany od protihráče a ochota si převzít i za sebe do volna = odlišit kdy si míč převzít a kdy pustit a běžet za ním.
- Bránění -Boční obranné postavení a vnímání , že soupeře někam tlačím. „Neproběhnout soubojem, když má soupeř míč pod kontrolou. I skluz patří ke hře, ale hlavně jako pokus získat míč, ale zatím jej nenacvičujeme v tréninku i když ve hře se objevují.
- Zrychlení přepnutí , výraznější připravenost na tělesný kontakt v souboji, výraznější naběhnutí do volna. Ne už naznačení naběhnutí jako v mlpř, ale opravdu uvolnění a naběhnutí
- Autové vhazování s naznačením jedním směrem a vhození jinam. Vhození mimo nejbližší hráče do prostoru. Vhazuje nejbližší hráč, nikoliv specialista či zadní hráči.
- Zpracování letícího míče vzduchem. Zpracování učíme nejdříve placírkou po dopadu, ale na konci U11 již umí zpracovat i míč z voleje a na zemi i šajtlí. Snaha o kontrolu prostoru kolem.
- Spolupráce dvojic zejména v útočné činnosti (narážečka) ale i v obrané činnosti. Obránci se nesráží a jsou i schopni zajistit jeden druhého v souboji o míč.
- Hlavičkování ti vyspělejší umí i ve výskoku a dokonce snaha o usměrnění. Ti, kteří se bojí alespoň na zemi, ale čelem a úderem do míče. Nikoliv temenem, se vtaženou hlavou a zavřenýma očima
- Hra brankáře – již specializovaný, ale na části zápasů opakovaně chodí do hry. Hraje vysoko a aktivně, což je spojeno i smluvením, Umí vyhodit míč rukou, přes hlavy bránících. Při rozehře nohou se okamžitě zapojit nabídkou. Brankářské techniky, zejména chytání a udržení míče v obou rukách. Učí se vykopávat z ruky a ve hře sem tam použít.
- Doporučené rozestavení 2:1:2 ( návaznost na MPř , výchova stoperů a středního Z ) nebo 1:2:2 ( výchova krajních obránců – při ztrátě míče 3:2 ).
U13
- Práce s prostorem již i v souvislosti rozestavením. V prvním roce třeba 2-3-2, jako logická návaznost na 2-1-2 stpř, Ve druhém roce jiný typ, třeba 2-4-1. Vysoká aktivita a odvaha v nabízení se již u kopu od branky. Stále snaha o přímočarost, ale evidentní vnímání přenesení hry i dlouhou přihrávkou.
- Kličky - vyšší efektivita, u některých i variabilita kliček. Jasné rozlišení krátká X dlouhá, Hráč vnímá i to, že před brankou soupeře slouží klička jako příprava na střelu a tedy se nemusí nutně dostat za záda protihráči.
- Udržení klidu při střelbě, ale snaha o rychlé provedení. Častá a cílená střelba i z oblasti za PÚ. Lepší střelba i slabší nohou zejména uvnitř PÚ. Evidentní technika kopu při rozlišení střelby na přední X zadní tyč, dobíhání s předvídáním v momentě nápřahu střílejícího – útočníci i obránci.
- Přihrávání -Narážečka na třetího = lepší kontrola prostoru a aktivita více hráčů najednou, Dlouhá cílená přihrávka vzduchem za obranu i jako stranové přenesení hry, zejména dominantní nohou. Větší sebedůvěra v přihrávání slabší nohou. Hráči se nebojí přihrávek pod tlakem, zejména kolem PÚ soupeře = dovednost držet míč v kombinaci delší dobu jako přípravu k zakončení. Pomalu tak směřujeme k diktování tempa hry, nejen k přímočarosti za každou cenu. Dovednost diktování tempa se ale projeví více či plně třeba až v U19, či ještě později.
- Převzetí - První dotek i v rychlosti do volna všemi směry, snaha oběma nohama dle situace. V klidu první dotek spojený třeba i s předchozími klamavými pohyby. Vnímání a provádění otevřeného postavení, zejména v klidu a s kontrolou prostoru kolem sebe. Připravenost střílet prvním dotykem ze země i z voleje.
- Bránění – Jednoznačná aktivita ve hře tělem – první kontakt ramenem či stranou těla. Snaha hrát čistě a odebrat míč, ale zvládá už odlišit, kdy odebírá, kdy ustojí a vytlačuje, a kdy „hasí situaci“ ukopnutím či hrou do těla.
Skupinový presing přechází pomalu i v týmový presing, kdy ani nejvzdálenější hráči, nezůstávají viset v prostoru daleko od hry….
Přechod k zónovému bránění, kdy nestojí u hráče, ale ve výhodném prostoru poblíž, a rozlišování tohoto chování uvnitř a kolem PÚ a dále od PÚ.Přebírání protihráčů a komunikace o tom.
Konstruktivní skluzy s okamžitým postavením a hraním dále se objevují i v tréninku v soubojích 1:1.
- Přepínání zautomatizované bez prodlev, zejména v těžišti hry. Zkušenější čtení hry a předvídání dle situace ve hře – dělání si výhodné pozice.
- Autové vhazování dle situace nakrátko i do prostoru spojené s odkrýváním prostorů pro náběh druhého. Evidentní aktivita více hráčů do všech směrů hry. Neucpávání si prostoru podél postranní čáry. Vnímání situace a připravenost vhodit míč již když si pro něj jde.
- Zpracování míče ze vzduchu – různé typy nohou, stehnem i prsami, s tím že se hráč již prvním kontaktem snaží dostávat do volného prostoru, těm nejlepším se to daří. Specifické je zpracování míč útočníkem, když má „na zádech obránce“ a udrží míč po dlouhé přihrávce pro sebe či na sklepnutí spoluhráči – ti nejlepší to ukazují ve hře.
- Spolupráce trojic a i více hráčů – evidentní komunikace v obrané i útočné fázi a to jak hlasem, tak i záměrným uvolňováním prostoru pro spoluhráče. V obrané fázi viz bod 6. Spolupráce založená i na oceňování myšlenek spoluhráčů slovem či gesty – vzájemná podpora. Vzniká a je vidět již více týmový duch dle hesla jeden za všechny všichni za jednoho, nejen mluvením o tom, ale i děláním. V tomto se mohou ukazovat lídři.
- Hlavičky ve výskoku všichni hráči. Snaha o cílené usměrnění směru ať již jako přihrávka či střela. Hlavička dopředu při pohybu a odskoku vzad je specifická hlavně pro bránící hráče, může se objevovat v tréninku.
- Rohový kop, a vůbec řešení standardních situací již se pomalu profilují specialisté. Nejde jen o nakopnutí před branku, ale o aktivní snahu naběhnout, rozdělit prostory (v obraně i protihráče obsadit ze správného směru vůči brance a míči) a nabíhat i na rozehrávku nakrátko. Snaha překvapit soupeře rychlou rozehrou, či překvapivou rozehrou.
- Ofsajd v PÚ je spíše o chování útočníků, než že bychom učili bránící hráče ofsajdové taktiky, nicméně i bránící učíme vnímat, že postavení hráče za nimi souvisí s novým pravidlem.
- Hra brankáře ještě více opřena o správnější brankářskou techniku pilovanou na brankářských trénincích. Kop od branky ale i běžná přihrávka nohou ze země od brankáře, by měla již být kvalitně provedena i na 30-35 metrů vzduchem do útočníků či záložníků. Výkop z ruky až na cca 40, opět cílená přihrávka nabízejícímu se hráči. Rozehra nohou nejbližším nabízejícím se a okamžité zapojení do kombinace však zůstává podobně důležité jako v přípravce.
Brankář by měl již dominovat při centrovaných míčích, udržet je a okamžitě hledat rozehru, rukou či nohou.Vyrážení míče znamená okamžité pokračování ve hře pro brankaře i hráče a tedy učíme i vnímat kam vyráží.
Stoupá role organizátora obrany slovem i postavením, v útočné kombinaci při výstavbě je nadále aktivní a vytváří tak přečíslení.
- Rozestavení 2:3:2 (výchova stoperů, krajních obránců a středního Z ) nebo 2:4:1 ( + spolupráce středních Z)
U15
Útočná fáze
Rozehra od brankáře ze hry + kop od branky
Nohou na krátko + do kombinace
Rukou vyhozením
Dlouhý výkop -ze země, z ruky
- Práce s prostorem při hře kolem pokutového území soupeře – mezi linie, za linie, náběhy po horizontále…
- Chování dvojic a trojic - vzájemné výměny míst ve dvojici ( např. tandem) nebo rotace 3 a více hráčů.
- Dohrávání situací před brankami + přepínání
- Soubojové chování při hře bokem, čelem, zády k soupeři
- Typické chování na různých pozicích
Obraná fáze
- Hra obrané linie + brankář ve vyšším postavení a návratu zpět + pozice 6
- Hra v bloku kolem PÚ
- Zásady presingu, včetně slabé strany hřiště
- Chování v typických situacích na stranách, na středu, i při standardních situacích
Rozestavení v možné posloupnosti ročníků, ale třeba i s přihlédnutím k tomu s jak silným soupeřem se hraje. Máme-li více útočníků, můžeme například nejdříve přecházet na 4 - 3 - 3, jestliže máme jednoho, může to znamenat, že se snažíme hledat a vychovat dalšího. Zkrátka variabilita zde může spočívat na klubové koncepci, ale také vycházet z hráčského kádru, nebo i ze spolupráce s hráči, které pozice by oni chtěli v utkání hrát.
Jde o to, že hráči získávají zkušenosti s různými možnostmi, ale herní styl, odvaha, aktivita a dovednosti, jsou jednoznačně mnohem důležitější, než základní rozestavení.
Koncepce klubu ( hra na 4 obránce v linii ), vycházet tedy ze základu 4:4:2, 4:3:3, 4:5:1.